Rumunsko 2006
Už během dovolené v roce 2005, jsme začali svorně přemýšlet, kam a jak na další dovolenou. Kritéria byla celkem jasná, all in, nenormální a k moři. Vzhledem k tomu, že v chorvatsku jme již s otcem byli, a krajina nic moc, tak jsme po zvážení rizik, zvolili Rumunsko. Jako dopravní prostředky jsem určili Felušku a 350 side. Osádky - Tata a ségra - jawka, Kačáček, Nikolka a já feluška.
Aby cesta nebyla jednotvárná, zvolili jsme cestu k moři spodem Rumunska přes Komárno, Seged, Nadlac, Arad, Lipova, Sibiu, Viesta de jos., Brasov, Navodari a moře. Zpět jsem se chtěli podívat na drákulu a do hor. Cesta tedy byla Babadag, Tulcea, Galati, Adjud, Bacau, Vatra dornei, Bistrita, Dej, Bia Mare, Satu Mare, Eger, Tokaj, a přes Hlohovec, domů.
Cesta byla v pohodě až na děštík a drobné závady, jako povolené stěrače na felušce, v dešti jsme stírali do opravy rukama, dobíjení na jawce a uvolněném kole na moto. Putování trvalo celkem 5 dni k moři a 5 dni domů, u moře jsme byli 3dni a na skok jsme se stavili v termálech na slovensku. najeli jsem cca 3000km, pokazil se mi tachometr po 80km, tak to nevím přesně.
Rumunsko je opravku cikánská země, chraň nás bůch před jejich vstupem do unie. Co se táká jihu, nížiny, tak tam je evidentní chudoba, cikání a cikánská geta, fuj, hnus, na první pohled se jim nechce dělat. Po cestě do a od Aradu, je to samý kšeftman, žebrák a šlapka.
Podivem je , že v Rumunsku jsou bohatší , vyjma, turitická centra, vesnice v horách, není tam již tolik cikánů, starají se o dobytek a dá se říci, že se o ostatní nezjímají a žijí svým životem.
Města, Jedním slovem otřesný zážitek. Cikánské bydlení slovenských rómu, je slabý odvar od rumunských měst. Špína, nepořádek, bezohledenost k okolí. Kdo nikdy nebyl účastníkem silničního provozu v nějakém z tureckých měst, tak bude mít asi problémy s pohybem po rumunských městech autem. Větší, silnější a bezohlednější jede. Není problém, aby se, když stojíte první na červené, před vás postavily ještě 2-3 auta a čekali, až zatroubíte, že na semaforu, na který neviděli, už blikla zelená. Dobra věc je odpočítávání na každém semaforu, jak dlouho ještě bude ta, která barva na semaforu.
Není problém uprostřed rušné hlavní silnice potkat stádo ovcí, či krav, nebo se srazit s rychle pádícím povozem tažením koněm a řízení náctiletým rómen. Je také notno si dávat pozor na toulajíci se psy. Je jich tu velká spousta. Zdržují se u lidských obydlí a loupí co můžou, občas zaútočí, hlavně ve smečce, i na člověka. Hlavně tedy na toho, kdy není místní a koho neznají. Všude kolem hlavních cest, parkovišť, měst...., je poházeno smetí, hlavně pet lahve a obali od jídla. prostě to neumí vyhodit do smetí. Pro rumuny je celá země jedno velké smetiště a musím, říci, že sposta turistů si rychle zvykne.
Jejich tu sposta, i když se hlavně pohybují kolem moře a ve velkých centrech turistiky, nějak tam musí dojet, popřípadě pořádají výlety po rumunsku a tak dělají společně s rumuny svinčík všude. Hlavně jsem potkával D, I, E turisty.
Když se ovšem dostanete do hor a opustíte hlavní tahy, paradoxně tyto silnice jsou většinou v daleko lepším stavu, jinak je to hrůza, objevíte Rumunsko úplně z jiné stránky. Překrásná příroda, na kilometry nemusíte nikoho potkat, zvláště, když opustíte dopravní prostředek a pustíte se lesem mimo cesty. Lidi sou tu ochotní a většinou přátelští, bohužel , platí pro celé rumunsko, málo z nich rozumí jinak než rumunsky. Doporučil bych například přírodu kolem jezera Lacu Izvoru Muntelui. Opravdu jako z pohádky. Další dobrou věcí jsou Magaziny - obchody, které jsou často otevřeny non-stop, to platí také o spoustě občerstveních kolem hlavních cest. Podél hlavních tahů se dá na nadnárodních benzinách platit kartou, jinde však ne ani ve městech. Snad v turistických letoviscích, tam jsme bohužel nebyli.
Některé z vás možná budou zajímat poplatky za cesty, tak až na pár dálnic je vše bez poplatků, takže, když si dopředu naplánujete cestu mimo tyto úseky, nenechte se na hranicích zblbnou kšeftaři, kteří vám budou chtít za každou cenu vnutit dálniční známku. Nejlepší je se pokud možno na takových místech zdržovat co nejméně.
Nám cestování nezapomenutelnou přírodou vyvážilo všechny nedostatky silně rozvojové země, takž jsme s dovčou spokojeni a třeba zase někdy jindy. Jinak už přemýšlíme o další dovolení, asi na moto a bude to ukrajina, jen nevíme kdy přesně.
Náhledy fotografií ze složky Dovolené
Komentáře
Přehled komentářů
S odstupem času, jako účastník této rumunské mise s Jawou 350, jsem si přečetl tyto řádky a opět na mne dýchla vzpomínka na tuto zajímavou dovolenou a na kránou zemi. Je to vzpomínka na celý život, tak jako všechny dovolené které jsem se synem na našich strojích podnikli. Je to balzám na duši. A super pocit, že se to všechno zvládlo. A že jste vydrželi vy i Váš 40 let starý stroj. Je to pocit, který se koupit nedá.
Dovolená
(Jiří Olomouc, 28. 2. 2007 21:36)